Historie hasičského sboru
HISTORIE HASIČSKÉHO SBORU
Od nepaměti se snažil člověk zabránit ničivému způsobu ohně. Již ve 14. století si města vypracovala přísná pravidla, jak předcházet požárům a jakým způsobem vzniklý požár uhasit.
V roce 1751 byl vydán Řád k hašení ohně pro města, městečka a obce markrabství moravského. Tyto řády zůstávají v platnosti až do roku 1873, kdy byly vydány řády o požární policii. Tento řád mimo jiné stanovuje, aby byly pro hasičské sbory zakoupeny stříkačky a pomocné nářadí. Zákon platil až do roku 1941.
Na Moravě se začínají zřizovat hasičské spolky kolem roku 1860, a to po vydání spolkového zákona C.K. Dvorní kanceláří ve Vídni.
První ryze český hasičský sbor byl založen v červnu 1871 ve Velkém Meziříčí. Po vydání Řádu požárového 5. dubna 1873 pro markrabství moravské se začaly zakládat další hasičské sbory po celé Moravě, nejdříve ve větších městech a postupně i v obcích. 5. září 1883 je zvolen Výbor ústřední jednoty, zavádějí se do sboru stejnokroje, vypracovávají se cvičebné řády a jsou zavedeny stejné požární signály. V roce 1888 bylo usneseno zřídit okresní hasičské dozorce. O rok později se na Moravě začíná vydávat časopis „HASIČ“, a jelikož dochází ke značnému nárůstu hasičských sborů, dochází také ke zřizování hasičských žup.
V roce 1892 bylo na Moravě již 519 hasičských sborů. Náš hasičský sbor v Loučce připadal župě České ústřední hasičské jednoty číslo 28, do které patřil okres Holešov, Bystřice a Vizovice. Předsedou této župy byl František Tomsa. V pozdějších letech, kdy neustále narůstal počet hasičských sborů, byla 28. župa rozdělena na obvody a Loučka připadla k župě vizovické. V tomto obvodu setrval náš sbor až do zrušení žup v 50. letech.
V průběhu první světové války dochází u všech sborů k velkému omezení činnosti.
Po vzniku Československé republiky v roce 1918 se začalo hasičské hnutí velmi rozvíjet. Došlo k velkým organizačním změnám, byla rozpuštěna dosavadní ústřední jednota hasičská a ustanoven jako vrcholný orgán v prosinci 1918 Sbor dobrovolných hasičů. Jednou z nevýhod bylo, že obce nemusely hradit náklady na ochranu před ohněm. Toto si z velké části musely zajišťovat sbory samostatně, za přispění pojišťoven a dalších organizací.
Zásadní změna nastala až v roce 1941, kdy podle nařízení vlády přešel veškerý majetek hasičských sborů do majetku obcí. Dále bylo v tomto roce rozdělení hasičů na hasiče dobrovolné, z povolání, povinné a závodní.
Po druhé světové válce v roce 1945 vyšla vyhláška Ministerstva vnitra „O zajištění požární bezpečnosti v průmyslových a živnostenských podnicích“.
V roce 1946 bylo vydáno vládní nařízení o zřizování požárních sborů ve velkých závodech.
V roce 1950 byla péče o požární ochranu přenesena na požární výbory. V této době dochází k rozdělení požárních jednotek na hasičské sbory a na Svaz československého hasičstva.
V roce 1953 dochází ke změně názvu na Československý svaz požární ochrany, mění se také název z hasiče na požárníka. Požární sbory se začínají vybavovat moderní požární technikou.
Zákon č. 35 z roku 1953 zdůrazňuje ochranu národního majetku před škodami způsobenými požáry. Byly zřízeny orgány státního požárního dohledu. Zákon také stanovuje úkoly o poslání českého svazu požární ochrany.
Další zákon o požární ochraně č. 18 z roku 1958 upřesňuje a vytyčuje řízení požární ochrany na všech stupních. Jsou v nich zakotveny úkoly tehdejších národních výborů, povinnosti občanů, závodů a také úkoly tehdejších organizací SPO.
Podle těchto stanov hasičské sbory pracují i dnes. V letech 1990 dochází znovu k přeměně názvu a z požárních organizací se zase stávají dobrovolné hasičské sbory, mění se značení stejnokrojů a řízení sborů zůstává nadále pod obecním úřadem.
V současné době Sbory dobrovolných hasičů působí téměř ve všech obcích a městech v republice. Tito nadšenci, jejichž patronem je svatý Florián, se nyní sdružují ve Sdružení hasičů Čech, Moravy a Slezska. V těchto sborech je zapojeno na 9 tis. sborů s 380 tis. členy a 25 tis. mládeže. Právě u hasičů více platí přísloví, že jablko nepadá daleko od stromu. Dokumentují o tom mnohé obce, v nichž chrání životy spoluobčanů a jejich majetek již celá generace rodů. Hasičské sbory jsou většinou právním subjektem a patří ke stmelujícím prvkům života na vesnici, kde pořádají např. různé zábavy, zájezdy a další akce.
Dosti velké problémy jsou s finančními prostředky. Pokud je obec bohatá, jsou bohatí i hasiči a opačně. Samostatnou kapitolu tvoří její zastaralá požární technika. Vozidla jsou většinou více jak 30 let stará a k zásahům vyjíždějí jen díky obětavosti vesnických hasičských sborů. Nová hasičská auta jsou příliš drahá, to nejlevnější stojí dnes přes 1 mil. Kč.
ORGANIZACE SBORU PO STRÁNCE TECHNICKÉ
V čele sboru byl předseda (starosta), náčelník, jednatel a pokladník. Původní uspořádání sboru po této stránce mělo do značné míry vojenský řád.
V čele stál náčelník, který měl k ruce svého podvelitele. Celý hasičský sbor byl rozdělen do tří skupin, a to : - střikačníci, lezci a ochránci. Každou tuto skupinu vedl četař.
Střikačníci: měli při ohni na starosti stříkačku, pumpování vody a sledování natažených hadic. Pokud neměli stroje sací zařízení, tak i nošení vody. Při tom jim mohli pomáhat občané. Jejich zařazení bylo označeno na přilbách červeným páskem.
Lezci: měli za úkol dostat se co nejvýše na žebři, aby odtud mohli řídit proud vody do ohniska. Byli vystaveni velkému nebezpečí úrazu. Opatřeni byli opaskem s karabinou, sekerou, hákem a provazem. Hák sloužil k zaseknutí do trámu, karabinou se zajišťoval na háku a sekerou v případě potřeby bortil trámy. Na přilbách měli bílý pásek.
Ochránci: dbali na pořádek na požářišti, aby občané nepřišli k úrazu. Také ochraňovali majetek postiženého, neboť při požárech docházelo k vynášení nábytku, šatstva, peřin z hořícího domu a také k evakuaci dobytka. Jejich přilby byly označeny zelenou páskou.
Aby byl každý zásah u ohně dobře proveden, musela se konat častá cvičení, která začínala nástupy do různých útvarů a postupovala cvičením různých nářadí a strojů. Na tehdejší dobu to bylo pro vesnici něco nového a pro všechny lidi obce se stal sbor zajímavou novotou.