Historie hasičského sboru v Loučce
HISTORIE HASIČSKÉHO SBORU LOUČKA
Aby se naši občané mohli bránit proti dravému a zhoubnému požáru, který v dřívějších letech ničil celé části vesnic, jelikož v tehdejší době byly domy a hospodářské budovy většinou dřevěné a kryté doškem, rozhodli se občané v naší obci v roce 1898 založit Dobrovolný hasičský sbor.
Sbor byl sice založen ke konci roku 1897, ale zakládající protokol byl sepsán a schválen Vysokým moravským místodržitelstvím až 29. května 1898.
Sbor dobrovolných hasičů byl založen tehdejším řídícím učitelem naší obce Františkem Mikulcem a starostou obce Janem Orsákem č. 4.
Na valné hromadě 29. 5. 1898 byly provedeny volby do výboru hasičského sboru.
Výbor sboru byl šestičlenný a čtyři členové za obecní radu.
První výbor hasičského sboru v Loučce se skládal z těchto členů:
- předseda a náčelník: Mikulec František - řídící učitel
- podnáčelník: Orsák Jan čp. 4 - zemědělec
- pokladník: Macalík Jan čp. 67 - tehdejší hospodský
- jednatel: Mikulec František - řídící učitel
- dále byli dva četaři: Elšík Josef čp. 49 - zemědělec
Kozubík Václav čp. 53 - domkař
Za obecní radu byli zvoleni čtyři členové:
- Mikulka Jan čp. 58
- Machů Jan čp. 66
- Macalík Jan čp. 67
- Mikulka František čp. 68
ZAKLÁDAJÍCÍ ČLENOVÉ:
Mikulec František - řídící Jurke Jan čp. 34
Orsák Jan čp. 4 Pavelka Josef čp. 51
Elšík Josef čp. 49 Hlavička Jan čp. 36
Kozubík Václav čp. 53 Mikulka František čp. 68
Bodlák Josef čp. 12 Hlavička Josef čp. 58
Buriánek Josef čp. 50 Kozubík Josef čp. 69
Kozubík František čp. 42 Hlavička Josef čp. 73
Petrů Josef čp. 77 Buriánek Jan čp. 31
Andrys Josef čp. 72 Machů Jan čp. 66
Hlavička Jan čp. 16 Hlavička Jan čp. 57
Polomík Josef čp. 43 Elšík František čp. 21
Balůšek Josef čp. 56 Macalík Jan čp. 67
Členové prvně ustanoveného sboru si navrhli stanovy sboru, které byly schváleny obecním výborem a Zemským místodržitelstvím v Brně, a tím byl uznán Dobrovolný hasičský sbor v Loučce právoplatným.
Sbor měl 24 členů, kteří se začali řídit heslem:
„BOHU KU CTI, BLIŽNÍMU KU POMOCI“.
Práce a starostí nastalo novému sboru mnoho, byly činěny objednávky na výzbroj. Do konce roku byla zakoupena ruční hasičská stříkačka, hadice a veškerá výzbroj a výstroj pro členy. Aby bylo toto poměrně velké vydání kryto, musela být učiněna půjčka. Ke konci roku měl sbor 704 zlatých 64 krejcarů dluhu. Jenom ruční hasičská stříkačka stála v té době 550 zlatých. V tomto prvním roce si musel sbor vypůjčit ještě dalších 100 zlatých na úhradu úroků. Hodně podpor dostal sbor od různých pojišťovacích společností, od tehdejší vrchnosti a největší podporu dostal od Zemského výboru v hodnotě 150 zlatých. V samém začátku dostal sbor podporu i od arcibiskupské kanceláři v Olomouci v částce 70 zlatých.
Takže za čtyři roky trvání sboru v roce 1902 měl sbor dluhy úplně splacené a v roce 1903 činila pokladní hotovost 38 zlatých. Je až obdivuhodné, že vzhledem k tehdejší chudobě obyvatelstva v obci si členové dovedli poradit a dále začali dokupovat scházející nářadí jako žebře, provazy, svítilny atd. Jak se to všechno našim členům podařilo těžko zjistíme, neboť žádný z dokladů se nedochoval.
Také po stránce cvičební panovala pevná kázeň. Cvičilo se skoro každou neděli, jak pochodově, tak se stříkačkou. Členové, kteří se třikrát nezúčastnili cvičení, byli ze sboru vyloučeni, i když se jednalo o člena velmi aktivního. Stříkačka a nářadí se schovávalo různě po stodolách, až do doby postavení zbrojnice. Také veškeré schůzování se konalo v místním hostinci.
V roce 1902 byl v obci úmyslně založen požár, při kterém shořelo 5 stodol. Tehdy, čtyři roky po založení sboru, si hasiči poprvé prověřili své schopnosti při hašení velkého požáru. Podle ústního podání velmi dobře zasáhli a podařilo se jim uchránit další usedlosti od požáru.
V těchto letech se hasičský sbor zúčastnil při hašení několika lesních požárů a také pomáhal při hašení v Újezdě, Slopném, Sehradicích, Dolní Lhotě a Vysokém Poli.
Jelikož se v obci vyskytoval stále nedostatek vody, byla v obci v roce 1905 vybudována hasičská kašna, která po rekonstrukci v roce 1947 slouží svému účelu i v dnešní době. V tomto roce (1905) doplnil sbor svou výzbroj o dvě ruční berlovky v ceně 70 korun.
24. dubna 1908 vznikl v naší obci velký požár. Oheň vypukl v devět hodin večer v kůlně č. 68. Vál velmi prudký vítr, a tak se oheň rychle začal šířit na další budovy. Přestože zasahovalo 7 hasičských sborů z celého okolí, nepodařilo se oheň uhasit. Následky byly velké. Shořelo 27 obytných budov, 27 chlévů , 24 stodol a 24 kůlen. Škoda byla vyčíslena na 80 tis. tehdejších korun. Při tomto velkém požáru bylo osm úrazů. V hasičském časopisu „HASIČ“ se uvádí, že trubač místního sboru, Kozubík Josef č. 69, vynesl z hořícího domu šestileté děvčátko, které by jinak uhořelo.
V roce 1909 bylo přistoupeno ke stavbě hasičské zbrojnice, která měla dvě místnosti. Garáž pro ruční stříkačku a hasební techniku a druhá místnost sloužila členům ke schůzování. Zbrojnice (čp. 44 - dnešní líheň) sloužila sboru až do roku 1970, kdy byla postavena zbrojnice stávající.
V jarních měsících 1914 zasahoval sbor u dvou požárů v naší obci a to v č. 23, kde shořela obytná budova u Polomíků č. 37, kde se podařilo hasičům oheň uhasit.
V červenci 1914 vypukl mnohem větší požár, než byli členové sboru zvyklí hasit. Byl to požár světový - první světová válka. Mnoho hasičů muselo nastoupit do zbraně, a tím se sbor značně oslabil. Do sboru vstoupili občané, kteří nenastoupili pro různé tělesné vady do války. Tím celá činnosti hasičského sboru v obci značně oslábla. V první světové válce bylo 15 členů, kteří sbor zakládali a osm, co došli do sboru později. Tři členové ve válce padli. Byl to: Polomík Jan č. 7, Mikulka Jan č. 70, Polomík Josef č. 43.
Po skončení války v roce 1918 se začalo radostněji žít i v naší obci. Členové, kteří se vrátili domů, pustili se ještě s větší chutí do práce a pod vedením tehdejšího náčelníka, Františka Švarce, sbor dobře pracoval až do roku 1924, kdy při hasičské slavnosti se členové mezi sebou nepohodli a hasičský sbor v Loučce se rozpadl.
Byl však hned znovu založen a doplněn mladými členy. Předsedou byl zvolen Hlavička Josef č. 58, náčelníkem Fojtů Alois č. 60, později pak Jan Žáček č. 27 a jednatelem Josef Petrů č. 77. Mladí členové se velmi dobře ujali svých funkcí a sbor začal pracovat mnohem lépe. V některých funkcích vydrželi tehdejší mladí členové až do svého stáří.
Vzpomeňme alespoň některé: Žáček Jan č. 27 ve funkci náčelníka 20 let, Petrů Josef č. 77 ve funkci jednatele 30 let. Všichni členové, začínající ve sboru po první světové válce, již nejsou mezi námi.
V tomto roce (1924), kdy nastupují do funkcí mladí hasiči, kupuje sbor divadelní jeviště za 1 700 korun a po řadu let na něm šířili osvětu obci. Hrávali alespoň dvě divadla ročně. Také byla založena hasičská knihovna, byla umístěna v tehdejší hasičské zbrojnici. Hasiči pořádali různé zábavy, v letní dobu výlety (taneční kolo v Kútě), v zimní dobu hasičské plesy a to všechno přinášelo dosti značný zisk do pokladny.
O rok později v roce 1925 byla při hasičském sboru vytvořena samaritánská skupina, která měla pro občany v tehdejší době velký význam.
V roce 1930 byl do naší obce zaveden telefon, a tím se velmi urychlilo přivolání pomoci při vzniku požáru. Mezi první a druhou světovou válkou bylo v obci několik menších požárů, jako kůlny, sušírny na ovoce, lesní požáry atd. Náš sbor i nadále pomáhal zasahovat u požárů v okolních obcích.
V roce 1938 nacistická vojska obsazují pohraničí a 15. března 1939 celou naši zem. Nastal smutný čas i hasičskému sboru. Činnost značně ochabla až do květnových dnů 1945. Konec války značně postihl i naši obec.
19. dubna 1945 jednotky SS vraždí a pálí osadu Ploština a hasičské sbory jenom zdáli přihlíží na dílo zkázy. Ozbrojené jednotky nepřipustí sbory, aby pomohly při tomto velkém neštěstí.
Za tři dny - v neděli 22. dubna ve dvě hodiny odpoledne obsazují jednotky SS naši obec. Občané tuší, že nastává další tragédie. Všechny muže zajišťují v hostinci a zápalnými střelami podpalují budovy a stodoly našich spoluobčanů, drancují a vykrádají obydlí. Členové sboru a také občané mají zakázáno oheň hasit. I okolní sbory tuší, že nesmí přijít na pomoc. Až ve večerních hodinách, kdy jednotky SS odtáhly, podařilo se našemu sboru za pomoci hasičů z okolních vesnic dohořívající požáry uhasit. Shořelo sedm stodol a jeden dům.
Při osvobozování naší obce 3. května 1945 zapalují nacistická vojska a dělostřelecké granáty další objekty v obci. Shořely další čtyři stodoly a v obci nezůstal ani jeden dům bez poškození. Hasičské sbory se nesměly zapojit do hašení, neboť při těchto požárech probíhala silná dělostřelecká palba. Jak toužebně bylo očekáváno osvobození, to mohou potvrdit jen občané, co celé toto drama prožili. Bylo to snad štěstí, že při těchto dvou požárech v naší obci nebyl nikdo z občanů zraněn.
Nastala svoboda celého národa, nastal nový radostnější život v naší obci, a tím i hasičskému sboru. Do funkce náčelníka byl zvolen Andrys Jan č. 55 a celý sbor byl složen z mladších členů. 12. prosince 1946 byla v obci rozsvícena první žárovka a zavedením elektrického proudu do domácností se podstatně zvýšila požární bezpečnost v naší obci.
Také kulturní život začal být bohatší. Hasiči z vlastních prostředků zakoupili pro školní děti loutkové divadlo a pro občany promítací aparát na zvukový film v ceně 23 tis. Kč. V zimní dobu se začala znovu hrát divadla.
V roce 1950 měl sbor 24 poměrně mladých členů, a tím začal uvažovat o nové motorové stříkačce. Tehdejší okresní národní výbor ve Valašských Kloboukách přidělil sboru starší motorovou stříkačku, kterou si dali členové opravit do Strážnice, a tak 25. 11. 1953 byla dovezena do naší obce první motorová stříkačka. Tato se stále kazila a 1. 8. 1956 byla přidělena sboru stříkačka nová BS-16.
V roce 1955 byl uveden v obci do provozu obecní vodovod, na který bylo napojeno několik hydrantů, takže akceschopnost našeho sboru se před 40 lety značně zlepšila. Také členové hasičského sboru dostávají nové stejnokroje a začínají se odborně vzdělávat.
V roce 1959 si členové svépomocí postavili sušárnu na hadice, která po generální opravě v roce 1985 slouží svému účelu i dnes.
V šedesátých letech začínají členové provádět preventivní prohlídky všech budov v obci, a tím pomalu vymizely požáry z naší obce. V době od druhé světové války byly v obci jen tři požáry. A to v roce 1958 stodola p. Zvonka č. 49 , v r. 1961 kůlna Václavíků č. 68 a v únoru roku 1993 znovu Zvonkova stodola č. 49. Při likvidaci těchto požárů úspěšně členové zasáhli s novou motorovou stříkačkou. Dále se v těchto letech sbor zúčastnil při hašení požárů v okolních vesnicích a také několika požárů lesních.
Pro novou požární techniku přestala stará zbrojnice vyhovovat. Tak v roce 1968 bylo započato s výstavbou nové požární zbrojnice. Za finanční pomoci tehdejšího MNV a mnoha tisíc zdarma odpracovaných brigádnických hodin našich členů a ostatních občanů obci byla nová požární zbrojnice slavnostně otevřena 23. 8. 1970. Do nové zbrojnice nám bylo přiděleno okresní inspekcí motorové vozidlo T-805, která našemu sboru sloužila dlouhá léta. Později bylo vyměněno za vozidlo skříňové. Postupně musela být dokupována další modernější požární technika a na celou členskou základnu byly kladeny větší a větší úkoly. Těchto úkolů a celkové práce ve sboru se členové v Loučce nikdy nezalekli a vždy se snažili úkoly na ně kladené plnit, jak nejlépe dovedli.
V roce 1990 se stávají z požárníků znovu hasiči a mění se tak i označení stejnokrojů. Stávající výbor v té době odstupuje a je nahrazen novou, mladší generací.
V současné době se Sbor dobrovolných hasičů v Loučce skládá většinou z mladých a schopných členů. Také hasební technika ve sboru je dobře vybavena.
Předsedové sboru od roku 1898:
Mikulec František č. 10 1898 - 1899
Orsák Jan č. 4 1900 - 1902
Mikulka Jan č. 58 1903 - 1914
Kozubík Jan č. 46 1915 - 1919
Hlavička Josef č. 58 1920 - 1931
Mikulka František č. 68 1932 - 1938
Hlavička Josef č. 58 1939 - 1945
Žáček Jan č. 27 1946 - 1958
Fojtů Josef č. 40 1959 - 1963
Buriánek Josef č. 31 1964 - 1974
Hovězák František č. 36 1975 - 1976
Pavelka František č. 11 1977 - 1989
Dorničák Miroslav č. 117 1990 - 1993
Andrys Miroslav č. 65 1994 - 1997
Horčica Stanislav č. 102 1998 - doposud
Velitelé - náčelníci sboru od roku 1898:
Mikulec František č. 10 1898 -1908
schází doklad 1909 - 1917
Švarc František č. 52 1918 - 1924
Fojtů Alois č. 60 1925 - 1927
Žáček Jan č. 27 1928 - 1946
Andrys Jan č. 55 1947 - 1955
Fojtů Josef č. 40 1956 - 1959
Žáček Miroslav č. 99 1960 - 1964
Vojáček Stanislav č. 67 1965 - 1966
Žáček Miroslav č. 99 1967 - 1972
Fojtů Miroslav č. 40 1973 - 1989
Žáček Zdeněk č. 99 1990 - doposud